Pár slov na úvod
Když jsme v roce 2006 v únorovém čísle časopisu HPM (Historie a plastikové modelářství) publikovali u kolegy pana Ivo Pejčocha článek Tanky na Dyji 1945, představili jsme v něm jednotky bojující na jaře 1945 v prostoru řeky Dyje. Jako první u nás jsme zde čtenářům též poodhalili osobnost – tankové eso – Kurta Knispela. Na základě obrovského ohlasu, který článek vyvolal (i jeho druhé pokračovaní), jsme se rozhodli představit rozsáhlejší materiál týkající se jeho osoby i jeho protivníků, sovětských tankistů. Nakonec jsme po zralé úvaze tento záměr přehodnotili a jako vhodnější zvolili pátrání po bojích sovětských a německých tankistů na našem území od roku 1945. Zde jsme se tedy soustředili na boje německého pancéřového sboru Feldherrnhalle a jeho protivníků, tankistů 7. gardové armády a později 6. gardové tankové armády.
Vedle bojů v okolí řeky Dyje chceme jako první představit těžké boje na našem bývalém území v prostoru řeky Hron (Slovensko) během únorové německé operace Fall Südwind (Jižní vítr) a následující březnové Bratislavsko – brněnské operace Rudé armády (které jsou ve stínu známějších válečných akcí vedoucích k osvobození Prahy či Ostravy). Toto období zahrnuje tedy boje tankových a mechanizovaných jednotek, (včetně pěchoty) na území Slovenska v únoru – dubnu 1945. Zde popisujeme poslední úspěšnou útočnou operaci německé armády (Fall Südwind) a následující střety v jarních měsících (Bratislavsko-brněnská operace zahájená 25. března 1945) a problematiku s tím spojenou. Zdánlivě efektivní německou obrannou strategii, která spolu s horským terénem způsobovala sovětským tankovým, mechanizovaným i pěším jednotkám nemalé problémy. Přesto se v době po pádu Budapešti již ukazuje, že zastavit zde rozjetou mašinérii RA je nad síly chudokrevného wehrmachtu. Sledujeme zde předně tankisty sovětské 27. samostatné gardové tankové brigády (polkovnika N. M. Brižiněva), tankisty a kavaleristy 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny (geněral-lejtěnanta I. A. Plijeva) a jejich protivníků tankistů pancéřového sboru Feldhernhalle a útvarů německé 8. Armee. Od druhé poloviny března se naše pozornost obrací vedle tankistů Brižiněvovi brigády i na jejich nové kolegy – rumunské tankisty a 2. královský tankový pluk (Colonela Stana Zatreanu).
Nechtěli jsme během naší práce dát dohromady tak rozsáhlý materiál, který bude souhrnem již dříve publikovaných informací (kterých je k těmto bojům relativně velmi poskrovnu), ale přímo studiem archivních materiálů jednotlivých jednotek uložených v CAMO (Centralnyj archiv Ministěrstva oborony RF – Ústřední archiv Ministerstva obrany RF). Než byl archiv částečně digitalizován a zpřístupněn, jsme využívali našeho ruského kolegy – genealoga Vitalije Semjonova a rovněž kontaktovali zástupce Generálního konzulátu RF v Brně, následně díky jejich pomoci i vedení CAMO. Díky kontaktům Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Praze se nám podařilo získat i zajímavé informace z německých archivů. Svojí nemalou měrou přispěly k poodhalení válečné historie okresní archivy, ABS (Archiv bezpečnostních složek) Kanice, MZA (Moravský zemský archiv) Brno, MZM (Moravské zemské muzeum) Brno či materiály poskytnuté Tomášem Jaklem z VHÚ Praha. Dalším krokem bylo získání archivních informací z amerického National Archives and Records Administration (NARA) a to předně německých velitelství 8. Armee, Heeresgrupe Süd, OKH a OKW.
Prošli jsme tak během několika let desetitisíce stran listinného archivního materiálu obou válčících stran. Většina materiálů nebyla dosud u nás (a to nejen u nás, ale ani v SSSR či Ruské federaci) nikdy publikována a to se týká i bojů rumunských tankistů. Komparace těchto materiálů – informačních zdrojů, pomohla vytvořit plastičtější a zajímavější pohled na akce části vojsk na našem území na jaře roku 1945.
Publikace významnou měrou zpřístupní informace o těchto bojích zájemcům o podobnou literaturu. Kniha není jen strohým přehledem denní bitevní vřavy, ale zaznamenává mnohé osudy – činy tankistů, velitelů, dělostřelců, pěšáků i letců bitevních letadel, bez jejichž mistrovství, odhodlání a prolité krve by svěřená technika zůstala jen onou chladnou zbraní.
Tento u nás ojedinělý knižní soubor navíc přichází ve velmi aktuální době, v roce 75. výročí osvobození.
Německé jednotky a technika je uváděna ve zkratkách, nedodržujeme interpunkci, sovětské jednotky vždy vyjmenováváme bez zkratek s tím, že číslování sboru shodně s německými provádíme římskou abecedou (což není standard). U obcí je uveden současný název, pokud je uveden i v závorce, jde o název historický, odpovídající době bojů.
Pokud je nám to známo, uvádíme u většiny jmen sovětských vojáků v závorce prvně rok jeho narození a potom rok vstupu do armády. V závěru denního přehledu přinášíme stručné resumé
činnosti bitevního letectva určeného pro boj s tanky (IL-2 Šturmovik). Neopomíjíme tedy také dennodenní činnost těchto tzv. létajících tanků a jejich účinků na nepřátelskou techniku. Pokud uvádíme čas letu (např. 10.51 – 11.20 hod) jde o čas mezi vzletem a přistáním skupiny.
Uváděné ztráty nejsou úplně přesné, neboť později se ještě korigovaly, navíc někteří vojáci, vedeni jako ranění, následně na tato zranění (za několik dní, ale i měsíců) v nemocnicích zemřeli. Některé ztráty, které uvádíme k danému dni, se mohou v přiložených tabulkách objevit až následující den (viz např. tabulka – Výkaz ztrát IV. gardového mechanizovaného sboru v době bojů na Hronu).
Autoři květen 2020